Farní pouť za svatou Zdislavou do Jablonného v Podještědí
Na farní pouť za svatou Zdislavou jsme vyrazili poté, co jsme odvolili ve škole. Vyráželi jsme kolem 14,30 směrem Olomouc a Hradec Králové, jelikož naším cílem byl v prvé řadě Jiřetín pod Jedlovou, kde jsme měli domluvené ubytování v Klášterním penzionu. Cestou jsme se pomodlili tři růžence, a to ve formě biblické. Díky vcelku slušné plynulosti jízdy jsme prvního cíle dosáhli ve 21:10. S velkou pravděpodobností šli všichni hned na kutě.
Ráno bylo jako vymalované a slibovalo slunečný den, tudíž pár nadšenců z naší poutnické skupiny ráno vyrazilo na jiřetínskou křížovou cestu, která vskutku stojí za to! V klášteře jsme měli domluvenou snídani a po ní jsme již v 9 hod. zamířili do Jablonného v Podještědí, kde v bazilice svatého Vavřince a svaté Zdislavy již probíhal růženec před bohoslužbou v 10 hodin, kterou sloužil dominikán P. Pavel Mayer a náš otec Josef mu přisluhoval. Byl svátek sv. Františka z Assisi, nicméně „domácí mají přednost“, a tak jsme zpívali píseň o svaté Zdislavě. Po bohoslužbě nám další dominikán P. Štěpán Filip udělal přednášku o historii dominikánského řádu, sv. Zdislavě a samotné bazilice, kterou jsme si pak mohli prohlédnout. Pravděpodobně nejvíce zaujal hlavní oltář s obrazem sv. Vavřince a portrétním obrazem sv. Zdislavy, oltář Panny Marie, na němž je ve vitríně uložena závojem zahalená lebka sv. Zdislavy a v neposlední řadě báječné podzemí, které je skutečně skvostné. Slyšeli jsme např. následující: „Svatá Zdislava je milující manželka a matka čtyř dětí. Proslula dobrotou a obětavou službou všem potřebným. S manželem panem Havlem vybudovala kostel, klášter a špitál, v kterém ošetřovala nemocné a mnoho jich uzdravila. Je patronkou Libereckého kraje, Litoměřické diecéze, České dominikánské provincie a patronkou rodin. Nad jejím hrobem byl v letech 1699-1729 postaven chrám, který se stal perlou baroka na severu Čech. V roce 1996 byl papežem Janem Pavlem II. tento chrám povýšen na baziliku (minor) svatého Vavřince a sv. Zdislavy.“ (další viz https://www.zdislava.cz)
Výklad historie baziliky se neobešel bez zmínky o „malém dráteníčkovi“, což je v Jablonném oblíbená historka. Nás ovšem více zajímala svatá Zdislava, a tak jsme se pro prohlídce podzemních prostor hbitě přesunuli do krypty, kde jsou Zdislaviny ostatky ve zdobené rakvi a je to silné duchovní místo. Zde jsme se pomodlili za vedení otcem Josefem litanie ke sv. Zdislavě a modlitbu, kterou nám rozdal:
Pane, Tvá služebnice Zdislava
osvědčovala lásku k Tobě
v každodenních starostech
a v péči o svou rodinu i trpící bližní.
Veď nás tak, abychom podle jejího příkladu
i my využívali čas věrným plněním Tvé vůle.
Skrze našeho Pána.
Amen
Jelikož se blížilo poledne, museli jsme se rozloučit a chvátat na autobus, neboť jsme měli domluvenou prohlídku na zámku Lemberk. Cestou se lehce zhoršilo počasí, ale to naší náladě neubralo. Na Lemberku se nás ujala veselá a výřečná paní průvodkyně Květa, která nás nejprve vzala do světničky-kapličky, ve které svatá Zdislava svého času trávila dlouhé chvíle při rozjímání a modlitbě. Následně nás čekal první okruh prohlídky, který začínal v zámecké kapli sv. Ducha. Po kapli následovaly pokojíky, sály a jídelny, v nichž se průběžně střídala různá období a staletí, až jsme skončili ve století 20. vyprávěním o současných právoplatných majitelích, potomcích posledního rodu, který Lemberk vlastnil.
Čas kvapil, a tak jsme svižně odkráčeli z Lemberka a jeli cestou necestou do Doksan, kde nás čekal farní průvodce na prohlídku klášterního objektu, kostela a tzv. krypty, která není pravou kryptou, ale je dokonalá, jelikož je románská a jsou zde i původní sloupy, kterých se mohla dotýkat sv. Anežka Česká! Cestou jsme jeli kolem Úštěka, Litoměřic, Terezína... a viděli i horu Říp.
Po pravdě – průčelí doksanského kláštera nepůsobí zrovna přitažlivě. Ale kdybychom tam nevstoupili, neviděli bychom tu nádheru, která se skrývá v tamní bazilice Narození Panny Marie. Kostel a část kláštera, kterou dnes opět obývají sestry premonstrátky, je v dnešních dnech již opraven. Okolní poněkud zchátralé budovy na svou záchranu čekají, ale s pomocí Boží se jí dočkají vcelku brzy. S velkou pravděpodobností dojde např. k obnově zdejšího pivovaru.
Pan průvodce Lukáš nám nejprve na nádvoří areálu vyložil historii kláštera a všech zdejších budov. Dozvěděli jsme se, mimo jiné, např. toto: Klášter sester premonstrátek v Doksanech se nachází nedaleko Litoměřic a Roudnice nad Labem a vznikl pravděpodobně současně se Strahovem roku 1143 nebo 1144 jako zbožné dílo Vladislava II. a jeho manželky Gertrudy, která zde také nalezla místo svého posledního odpočinku. Tento klášter byl druhý ženský klášter založený v našich zemích. (viz https://www.farnostdoksany.cz/historie). Následně jsme vyslechli v bazilice přednášku o bazilice samotné, načež jsme dostali čas porozhlížet se individuálně. Poté jsme přešli do dříve avizované „krypty“, kde milovníci románského slohu zůstali oněměle stát. Precizně zrekonstruované sloupy v přední části a původní románské sloupy v zadní části skýtají skutečně pastvu pro oči. Po chvíli strávené v daleké historii jsme se s mladým průvodcem rozloučili, vsedli do autobusu a vydali se na cestu k domovu. Díky šikovnosti a rychlosti pana řidiče jsme Fryštáku dosáhli ve 21,45.
